STŘELÁCKÝ ČAJ JIŽ POSEDMÉ – A POPRVÉ V PATŘE!
STŘELÁCKÝ ČAJ JIŽ POSEDMÉ – A POPRVÉ V PATŘE!
Dlouho se zdálo, že pamětnické kapely už nedají dohromady kompletní sestavy a nenacvičí potřebný repertoár. Pak se navíc v éře globálního oteplování vyskytla lokální zima a déšť. Nakonec z toho byl výborný večírek v tom nejpůvodnějším možném prostředí, totiž ve velkém sále Střelnice. Že se tam musel ze zahrady složitě přetahat kompletní aparát byla velká svízel a že se zvuk mezi štukovou výzdobou nastavuje těžko se ví, ale pro desítky muzikantů a stovky návštěvníků to nakonec nehrálo roli. Vzpomněli jsme si na rok 1968, ale i na ty, kteří už letos nemohli být s námi: tak si tam nahoře pořádně zajamujte, Petře a Džafe…
Velice fortelně to rozjeli Mravenci sadou energických hitovek, hostujícími vokalisty Pavlíkovými a vážněsymfonickým dirigentem u kláves. Jak říkal “ Mahler to přímo nebyl“, ale také závěrečné Hold Tight razantního bušiče Karla Hlavy fungovalo nepochybně parádně. Lahodná pamětnická zkušenost se dostavila rovněž se Sklepníky. Kousky od Equals, Bee Gees nebo Creedence Clearwater Revival byly skvělé a právem vyhnaly první tanečníky před pódium. Šmikis usedl za bicí (a vlastně už od nich až do konce nevstal, hrál pak se všemi, hrdina večera), Béda si uvázal čelenku a Franta tvrdil basu. A Jiskra Pal Revival? Mělo to být jen východisko z personální nouze, ale nakonec z toho vyšel výtečný kus muziky. Karel Koblih vybral repertoár z celého 20. století, aby nám jasně dokázal, že blues je základ všeho. Jeho zpívání vytíženého kytaristy mělo velké civilní kouzlo, sestava se ságem nabídla parádní nálady. Finále tentokrát patřilo Atlantiku. Honza Vacík si tradičně přizval oba syny a dvě vokalistky, nepochybně spolu pilně cvičili a bylo z toho velké potěšení. Často čtyřhlasé zpívání jen svítilo, mix světových kousků i vlastních skladeb fungoval a občané všeho věku (cca 2 – 88 let) pod pódiem trsali. Kosťa vše zábavně uváděl, pivko bylo chutné, kořalky občas nutné a emoce ze setkání po letech nepředstírané. Bylo to celé zábavné, dojemné a hodně o muzice.
Poděkování těm, kteří to zorganizovali, muzikantům za rozhýbání ztuhlých údů a všem návštěvníkům za sdílení pozitivní energie. Tak zase napřesrok?
Karel Deniš
